Den sedmý

Poté, co jsme se ráno nasnídali, jsme měli prezentace. Na prezentacích jsme si ukazovali projekty, které jsme během tábora vytvořili. Toto se nám všem velice líbilo, protože ostatní projekty jsme do té doby ještě neviděli. Po prezentacích byl oběd, kuře s bramborem. Moc nám to nechutnalo, protože kuře bylo tak tuhé, že se nedalo kousat. Naštěstí následoval polední klid, kde jsme si všichni od kuřete odpočinuli.

Po poledním klidu byla velice zajímavá hra. V ní jsme měli běhat pro různě barevné a různě číslované papírky a nosit je do naší základny (čepice), bohužel to nebylo všechno, protože jsme museli dávat pozor hned na několik věcí zároveň. První věc, na kterou jsme museli dávat pozor, byla, abychom neměli najednou v ruce víc než jen jeden papírek najednou. Další věc, na kterou jsme museli dávat pozor, bylo, abychom měli celkově v základně jen jeden papírek od každé barvy. Nakonec, to nejdůležitější, že jsme museli brát papírky s co největším číslem, protože se na konci hry papírky odevzdávaly vedoucím, kteří si napsali jejich součet k našemu jménu. Na konci dne jsme podle toho dostávali body.

Po této hře byly svolány týmy a nastala závěrečná hra. V ní jsme se na týmy rozdělili a získávali jsme lordy na pomoc k bitvě. Na začátku hry od sebe tým oddělil 2 zvědy, ti měli za úkol zjišťovat, za jaký dárek se na naši stranu lordi přikloní. Zbytek týmu pak musel daný dárek sehnat a donést ho lordovi. Lordi jsou ale hamouni, a tak se i po tom, co dostanou dárek, mohou přidat (za jiný dárek) k jinému týmu. Náš tým se stihl dostat pouze ke třem lordům, protože jsme za nimi nemohli jenom tak zajít a dát mu dárek nebo se ho zeptat na to, jaký chce dárek, ale museli jsme to udělat pomocí nazpaměť naučených vět a gest. Vět bylo celkem pět a z toho dvě byly určené pro zvědy.

Na konec dne jsme se všichni sešli na briefingu, kde jsme zhodnotili celý dnešní den a zjistili jsme, že na tom nejsme tak špatně, jak jsme si mysleli – skončili jsme na děleném 2. místě. Nakonec byl závěrečný táborák a buřty jako odměna za naši bitvu.

Jakub a Tomáš

Den šestý

Jako obvykle byl ranní budíček v osm hodin. Snídaně byla také stejná a proto nás už omrzela. Dopoledne jsme dodělávali naše samurajské projekty. Ke svačině byly nedozrálé banány a nektarinky – takže nic moc L. Protože bylo venku ošklivé počasí, jako celý den tak jsme zůstali uvnitř na počítačích. K obědu byla rajská omáčka s knedlíky, takže mňamka. Odpoledne jsme hráli velkou „deštivou“ hru. Postupně jsme běhali okolo tábora podle fáborků a plnili jsme úkoly. Tato hra se nám povedla nejvíce ze všech, protože jsme celkově byli první. O večerním briefing jsme docela zabodovali a naše taktika se zatím daří.

PS: Blog by měl být delší, ale protože jsme všichni už velmi unavení, tak to docela ujde…

Natka a Verča

Den pátý

Dnes jsem vstal asi v 8:00. Na snídani jsem přišel v 8:30 a namazal jsem si chleba jako vždy, když tam přinesli párky, což všem moc chutnalo. Po lahodné snídani jsme šli na každodopolední program (GIMP, Power point, Stencyl…). Já mám Stencyl a dnes jsme s naším lektorem programovali lodě a bylo to moc super. K svačině bylo jablko. Pak jsme doprogramovali lodě. No tak oběd byl v 12:30 a k obědu bylo rizoto, ale Zuzka řekla, že je to rýže a kdo chce, tak ať si vezme hůlky. Samozřejmě já jsem si je vzal a moc jsem se nenajedl, proto jsem o poledním klidu snědl tři sušenky. Řeknu to takhle o poledním klidu se nic moc nedělo. První odpolední hra byla pamatovací, šlo o to, že jsme museli napsat co nejvíc jmen dětí z celého tábora a k nim přiřadit týmy. Potom jsme dostali papírky, na kterých bylo: jméno, tým, koncentrace, odhad, zručnost, rovnováha, paměť, lov a přesnost. Nejlehčí bylo (pro mě) zavazování tkaniček. Takže po té „hře“ byla vybíjená. Tu jsme hráli asi 30 minut. Najednou David řekl, že bude turnaj v přehazované na týmy. My jsme postup do první zápasu prohráli, ale hru o třetí místo jsme vyhráli. Přehazovaná mě moc bavila. Po turnaji byl „zápas“ děti proti lektorům. První set vyhráli děti a druhý zase lektoři. A pak zase David řekl, že bude vybíjená. Po vybíjené byla už večeře a k večeři byla čočka s vajíčkem. Pak zas byla asi 30 minutová pauza před briefingem. Briefing proběhl jako vždy až na to že jsme byli ve všech hrách první a přibyl nám jeden člen Jakub. Shrnutí tohoto dne: SUPER!!!

Martin

Den čtvrtý

Dnes ráno jsem se probudil asi v sedm hodin, nevím to přesně telefon jsem si bohužel nechal v počítačovce a spolubydlící nemá ani telefon ani hodinky, takže jsme se ujistili, jestli všichni už neodešli bez nás. Vylezli jsme před pokoj a najednou okolo mě proběhl kluk z týmu a za ním jeden vedoucí, že byly na „soukromé“ rozcvičce. Po chvíli začali před pokoje vycházet i ostatní a tak jsme tam čekali, jestli někdo řekne, že bude snídaně. Potom jsme šli s Ondrou do pokoje a vzali jsme si „batohy“ , protože Ondra batoh nemá tak si sbalil do igelitky. Vzali jsme „batohy“ a vydali se k lavičce u hřiště. Došli jsme tam a Ondrovi řekli, že v igelitce s sebou sbaleno mít nemůže, tak svoje věci „rozdal“ mezi pár lidí co měli v batohu ještě místo. Dostali jsme několik věcí, které jsme měli propašovat do Japonska, takže jsme si je schoval, aby je ostatní nenašli. Vydali jsme se na ostrov Okinawa. Po cestě jsme hráli hru na zabijáky, to znamená, že jsme si museli předávat pistolky když jsme někoho nahlásili, že má pistolku dostali jsme jeden bod, tomu nahlášenému se bod odečetl, Tomášova taktika byla zůstat na nule. Hráli jsme celou cestu. Najednou se všichni zastavili a začali objímat stromy, já nechápal, co se děje. Potom mi Ondra vysvětlil, že se trénuje pro případ, že by jsme potkali medvěda a museli dlouho vydržet na stromě. Když jsem viděl, že jsou všichni poškrabaný po tom jak skáčou na strom, tak jsem si to šel vyzkoušet na vedlejší strom, poprvé jsem si skokem poškrábal celou hruď, pak jsem se stromu prostě chytl a obejmul ho „asi ten nejlepší způsob!“. Pak jsem se šel držet na hlavní strom, vydržel jsem dvě minuty. Potom co si to vyzkoušeli všichni, vydali jsme se dál. Když jsme se dostali k bazénu, což byl náš cíl, začalo prohledávání . Já a Martin jsme byli „hledači“ našeho týmu, nakonec jsme našli dvě věci a propašovali čtyři. Potom jsme šli do budovy a do sprch. V bazénu byla vířivka, velký bazén s mostem, tobogán, divoká řeka. Já jsem Ondru vysazoval na ramena, někdo zase topil Davida. Nakonec jsme si s Ondrou koupili nanuk. Potom jsme měli rozchod. A nakonec cesta zpátky. Po cestě jsme si s Tomášem a s Davidem povídali o technice s virtuální realitou, taky jsme luštili přísloví a někdo ztratil pistolku a tak jsme úspěšně došli zpátky. Bylo to supr.

Kryštof

Den třetí

K snídani jsme měli švédský stůl např. džem, med, máslo, lupínky, zelenina, šunka, salám, sýr, čaj. Ráno od 9:00 jsme byli na ranním programování. Poté jsme šli na svačinu, kde jsme jedli broskev. Když jsme dojedli, tak jsme si na chvíli zahráli vybíjenou (o pravopisu jsme se dlouho dohadovali). Po vybíjené jsme šli ještě na chvíli na počítače. Potom už byl oběd. K obědu jsme měli kuřecí plátek a vařené brambory, zelenina. Po obědě byl polední klid. Dva lidi z peču mafuno pracovali celý polední klid na dvou videích. Potom jsme šli na druhou svačinu: chleba s máslem a sýrem. Po svačině jsme šli na odpolední hry. Nejdříve jsme hráli takovou hru, kde jsme měli najít papírky, když jsme se drželi za ruce z ještě jedním člověkem, přičemž jsme měli zavázané oči a navigoval nás jeden z našeho týmu. V poli byli asi 4 dvojice z každého týmu. Druhá hra byla, že nám dali 16 písmen na papírcích a my jsme měli poskládat dvě slova, nikomu se vůbec nedařilo. Nakonec se to jako prvním povedlo týmu Rahiko, druhý Zarihin, třetím Peču mafuno a čtvrtým Kukuricu-Hiroteku. Hádanka byla: značka parkoviště, která byla za budovou. Na stromu za značkou parkoviště byly 4 papírky. Na nich bylo něco napsáno japonsky. Stáli jsme ve stínu před budovou a vždycky jeden z týmu musel běžet do budovy, kde byl japonský slovník, dotyčný si musel pamatovat, jak se znak píše a když běžel zpět, taky co znamená. Třetí hra byla, že jsme prošli po kousku louky a měli jsme sledovat okolí. V okolí byly papíry a na nich obrázky. Když jsme došli, dali nám papíry a tužku, my jsme musely napsat, co bylo na obrázku a jakou to mělo barvu. Pak jsme šli zpět k budově a hráli jsme chvíli lidské šachy, ale poté začalo pršet a museli jsme dovnitř. Potom jsme šli na večeři. K večeři byly nudle s mákem. Potom jsme šli na briefing na prvním místě se umístily Rahiko, na druhém Kukuticu-Hiroteku, na třetím Zarihin a na posledním Peču mafuno.

Adam

Den druhý

Už je to jeden den po našem ztroskotání v Japonsku. Zuzka nás vzbudila v osm hodin (i když to moc nepomohlo) J. Poté jsme šli na snídani s bohatými švédskými stoly. Po snídani byly projekty (Baltík, GIMP, atd.) až do oběda. Po obědě jsme ve dvojících (a někteří jednotlivci) zachraňovali duše zahynutých ztroskotanců, to trvalo cca dvě hodiny. Vedlo se nám dobře a hodně jsme se u toho zapotili. Opět jsme se dělili se Zarihin o druhé místo, což bylo super J. Po zachraňování jsme dělali tutorial (návod) v japonštině a s překladem do češtiny jak oloupat mandarinku . Poté jsme měli večeři, která nám velice chutnala . Po syté večeři byla asi půl hodinová pauza před briefingem. O pauze si náš tým vymyslel pokřik a dělal tutorial číslo dvě, což nám zabralo dost času. Potom jsme se museli přestrojit do našich samurajských kimon na briefing. O briefingu jsme se sešli u ohniště a bodovali jsme naše výkony, taky jsme dostali trička a museli jsme zpívat „není nutno“. Potom nám náš japonský přítel dal úkol „najít malý papírek. Samozřejmě papírek jsme našli my J. Na papírku byly napsány „jakési japonské znaky“ a s Davidovou nápovědou jsme zjistili, že je tam napsáno „hádanka“. David nám řekl, že když to rozluštíme, tak získáme bonusové body (špendlíky). No tak nakonec jsme hádanku (skládání slepice) úspěšně vyřešili a získali tak jeden bod.

Martin

Den první

Dnes okolo jedenácté hodiny jsme ztroskotali v Japonsku nebo-li v Loutinburgu. Náš hlavní vedoucí Zuzka nám pomohla se ubytovat, a poté jsme začali s hraním seznamovacích her. Abychom si zapamatovali jména ostatních samurajů, hráli jsme hru Bang!!! Zapamovat si všechna jména bylo těžké...
Přijelo totiž mnoho nováčků, ale někteří veteráni zůstali a stali se našimi loďmistry. Po dlouhé plavbě jsme začali mít hlad, a tak jsme šli na oběd.
Oběd byl výborný - květáková polévka (velmi "chutné") a kuře na paprice s vrtulkami ~. Po sytém obědě jsme si šli odpočinout a vybalit si věci.
Ve dvě hodiny jsme se sešli u ohniště a Zuzka nám oznámila časy meatingů a samozřejmě pravidla.Také nám dala papíry, který otestoval naše znalosti o samurajích a vybrali jsme si, na jaké projekty bychom chtěli chodit. Usnuli jsme na lodi a poté jsme se probudili na neznámé pláži. Přišel k nám japonský samuraj - David v modrém a sdělil nám, že se nacházíme v šestnáctém století v Japonsku. Vyptával se nás odkud pocházíme a proč jsme přijeli. Naší odpověď jaksi nepochopil, protože neznal místa naší rodné země, tak nám navrhl dvě možnosti - první byla sloužit císařovi nebo druhá nechat se popravit. Odpověď byla jednoznačná. Také nám řekl rozřazení do skupin, ve kterých jsme měli soutěžit v úkolech, které nám dával modrý samuraj.
Začali jsme sloužit císařovi. Poté jsme hledali papírky s "Davidovým nesmyslem". Byli jsme třetí (mezi čtyřmi). Poté nám modrý samuraj přikázal, abychom si vybrali našeho lodního psa. Pes nám "řekl" jméno našeho pána: Tokugawa Ieasu a údaje k založení blogu.
Poté jsme vykonávali další úkol, který se jmenoval Mnohonožky. V Mnohonožkách se nám velmi dařilo a byli jsme první. Abychom mohli odjet zpět, tak jsme museli sbírat dřevo, plachtu, lano a látku.
Ale bohužel nikdo loď nedokončil. Byli jsme druzí i třetí, protože jsme se dělili o místo s Kukuricu - Hiroteku. A pro doplnění našeho žaludku jsme šli na večeři.
Večeře byla "párek v kaši" s kečupem - mňamka! A pak nás čekal poslední meating u ohniště tohoto dne. Přišli jsme v našich úžasných kostýmech samurajů a gejši.
A tak začala celotáborová hra. Budeme obsazovat území Japonska. Protože jsme skončili celkem za dnešek druzí, tak jsme dostali pět špendlíků k obsazení území. Čím více špendlíků, tím lépe. Naše taktika je velmi promyšlená a složitá. Ale pro naše chytré hlavy to není nic těžkého.

Natka, Verča a Sára